…zajisté víme, že téma našich stránek se jeví méně obvyklým. Šťastné a nadějí ve společnou a zářnou budoucnost naplněné páry si většinou hledí do očí na romantičtějších místech, než jsou hřbitovy. Kdo nás dva zná, ten ví, že něco už máme oba v minulosti za sebou (a rádi to tam i ponecháme), k budoucnosti že se příliš neupínáme, zbývá nám tedy jen ta současnost. Pomíjivá chvilka, která roztřese duši, srdce i dlaně, moment, kdy společně hledíme jedním směrem v naprosté přítomnosti. A to vše se propojuje v našem toulání, při kterém hledáme místa tichá, na nichž se vše sice uzavřelo jednou provždy, ale také zůstala navždy promlouvat k poutníkům napříč generacemi. Hřbitovy. Místa ukončených osudů. Tiché a přece tolik vypovídající zahrady („Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená…“). Číst lze slova nejen vytesaná do náhrobních kamenů, ale také ta, která neslyšně plynou ze stylu náhrobků, architektury kaplí, márnic a kostelíků. Fotografie, symboly, letopočty, to vše hledáme, spojujeme do křehkých vláken tušení spojitostí a souvislostí.)
Děkujeme, že jste k nám zabloudili. Snad se nám podaří předat v záběrech i klid a naději.
Martina a Michal